Možnosti transcendence

Václav Buchtelík, Markéta Filipová, Marek Franz, Helena Hankeová, Adam Kašpar, Sabina Knetlová, Kateřina Míková, Tomáš Pavlacký, Markéta Podivínská, Klára Štefanovičová,  Tereza Tomanová, Dušana Vrbovská,

Kurátor:Jan Buchta

Výstavní projekt – trienále Mladé setkání – je již téměř padesát let zapsán v povědomí veřejnosti na Slovácku jako přehlídka tvorby nastupující výtvarné generace podobně jako Zlínský salon mladých. Letošní ročník hodonínského setkání mladých výtvarníků do 35 let je poprvé tematicky zaměřen. Výtvarná díla dvanácti umělců obsahově souvisí se spiritualitou v širším slova smyslu. V některých výtvarných dílech je téma vyobrazeno přímo, v jiných jej musí divák více hledat a ponechat dílu širší prostor ke komunikaci. Do výstavního projektu byli vybráni autoři z Moravy a Slovenska: Václav Buchtelík s jeho expresivními figurálními obrazy, Markéta Filipová, která maluje pestrými barvami snové symbolické figury, Marek Franz a jeho imaginární architektonické kompozice a zátiší, Helena Hankeová se svými ilustracemi, autorskými knihami a tušovými malbami, Adam Kašpar, který se zaměřuje na krajinomalbu, její strukturu a vnitřní stavbu, ale také na zobrazení vesmírných těles a jejich vztahů, Sabina Knetlová, která vytváří s jemnou citlivostí betonové sochy minimalistického tvarosloví, Kateřina Míková, která se ve svých kresbách a malbách noří do oblastí lidské tělesnosti, Tomáš Pavlacký, využívající umělé materiály a technologické postupy ke zhmotnění otázek současného člověka a jeho vztahu k digitálnímu prostředí, Markéta Podivínská, která s živostí a kreativitou sobě vlastní vytváří florální cykly, Klára Štefanovičová, jejíž minimalistické mezzotinty a litografie nabízí prostor ke ztišení, Tereza Tomanová se svými jemnými prostorovými papírovými kolážemi a Dušana Vrbovská, která maluje především lesní zátiší, ve kterých objevuje něco tajuplného, přesahujícího běžnou zkušenost. Jsou to tedy autoři, kteří reagují a nově interpretují malířské a sochařské tradice brněnské Fakulty výtvarných umění při VUT, Fakulty Umění Ostravské univerzity, pražské Akademie výtvarných umění nebo bratislavské Vysoké školy výtvarných umění. V jejich pracích uvidíme vlivy jejich učitelů – Michala Gabriela, Maria Kotrby, Martina Mainera, Roberta Jančoviče, Elišky Čabalové a mnohých dalších. Mnoho religionistů – tedy vědců zkoumajících oblast náboženství – by o České republice řeklo, že jsme země pro tato bádání neobyčejně zajímavá. Zvláště vývoj posledních 100, 150 let, vyústil v dnešní mnohobarevnou situaci, ve které se mísí široký zájem o spiritualitu s bezpočtem malých náboženských hnutí, nezávislých esoterních seminářů a tradičních velkých církví. Masarykův odpor vůči katolické církvi, spoutané tehdy v rámci Rakousko-Uherského soustátí do nelichotivého postavení, přinesl po desetiletích své plody. Jeho snaha o nezávislost národa, ale i náboženského směřování, byla jedním ze stavebních kamenů dnešní situace. Osobní hledání každého člověka a snaha porozumět své osobní spiritualitě jako neoddělitelné části sebe sama, se stala pro mnohé z nás samozřejmou součástí našich životů. Toto hledání, nacházení, třídění a transformování je viditelné v dílech čtyř autorů a osmi autorek, které zde dnes představujeme. Co dělá obraz nebo sochu duchovní? Proč je pravoslavná ikona posvátná? Námět samotného díla je v tomto ohledu důležitý, ale ne zásadní. Nejdůležitější je proces vzniku díla. Myšlenky, motivace a city autora, které jsou vetkány pohyby rukou do hmoty. Poctivost a důslednost v řemesle i vlastní sebekritika při inkarnaci díla. Pokora i radost. Slunce se Saturnem i Venuše s Marsem. Vějíř archetypů sloučený v symfonii do jednoty bílé barvy. Je to tedy i cesta v pravdivosti. Koho dnes ale zajímá pravda? Tedy vztah ke skutečnosti. Není pak důsledkem dnešní chaos a utrpení, když si pravdu ohýbáme a nestojíme tak na pevné půdě reality? Mladí výtvarníci nám ve své tvorbě ukazují cestu. V jejich dílech vnímáme něco veskrze poctivého, neotlučeného, v čistotě inspirujícího. Ambicí výstavy je také představit cesty spirituality v jejich rozmanitosti. Vždyť jedno a to samé se nehodí pro všechny. Každý má svou cestu. A možnosti transcendence tu stále ještě jsou.