,,Malování v krajině, v plenéru, není pro Adama Kašpara jen jakýmsi romantickým anachronismem, bláhovou hrou na malíře ze starých časů. Pracovat v přírodě pro něj v první řadě znamená propojit své tělo s Tělem přírody. Cítit na tváři její dech, laskat se s jejími údy, ve zcela tělesném významu naladit své smysly na smysly jiného-než-lidského světa, jak to poeticky popisuje David Abram, které však nejsou o nic méně reálné a hmatatelné a které, stejně jako smysly lidské, pomáhají sdělovat celou škálu informací a představ o světě, jež nás obklopuje. Jde mu o to, přinést své Já do prostoru, kde jej bez zprostředkování tomuto jinému-než-lidskému vystaví, a pozorovat, co z tohoto setkání vzejde. Je koneckonců možné, že toto pozorování je zcela vzájemné, že Adam vstupuje do lesa, stejně jako les do Adama, že vnitřní a vnější prostor zde ztrácí své kontury a vzájemně se, podobně jako na jeho obrazech, prostupují. Od toho je už jen krok k uvědomění si, že i les je pro Adama jen částí celku, jen jednou ze součástí velkého obrazu Světa.“
Pavel Dvořák: Archiv lesa 2023
narozen 1993, Litomyšl
2009 – 2012 – Střední umělecká škola grafická, Jihlava
od 2012 – AVU, ateliér malířství IV / škola prof. Martina Mainera
2018 – diplomuje na AVU