Mapa Hor

Jádrem mé práce v Jeseníkách se staly studie skalních profilů, charakteristických tváří hor. Mezi jinými pohledy na mohutně provrásněné mylonity u Skalního potoka, typické desenské ruly, typicky v dešti, pyroxenovo – granátové erlany z okolí Bludova nebo migmatity ze Tří kamenů. Šlo mi o konkrétnost, o maximální pozornost plně věnovanou určitému fragmentu Země. Každý z obrazů mě vracel zpět do terénu o něco citlivějšího a schopnějšího čist ve všemožných krystalických strukturách, a tak tam kde jsem zpočátku viděl jen písmena, najednou vystupovaly hlásky a slova, fragmenty vět velkého příběhu, tavení, tuhnutí, lámání, drcení, příběhu života Země.

Cyklus obrazů který vznikl, jsem nazval Mapou hor. Obraz je symbol věci – a symbolem oblasti je mapa, která je zjednodušením skutečnosti do schématu, tak, abychom se podle tohoto schématu mohli orientovat. Vše co vzniklo obrazy / skici / kniha-atlas-deník / sbírka hornin Jeseníků / i své myšlenky / porozumění / cítění považuji za jeden celek, za jednu mapu oblasti. Je to mapa přírodních poměrů Jeseníků se zvláštním důrazem na geologickou stavbu. Je to mapa Hor jako fyzického / duševního / duchovního bytí, hor jako orgánu živoucího těla Země, nedefinitivního, progresivně hněteného časem a silami mimo lidskou představivost. Mapa, kterou si utvořilo mé vědomí jako síť utkanou kolem toho co je, aby to mohlo zkoumat, ptát se a chápat, malovat, prožívat a orientovat se v prostém bytí přírody.

Východiska jak malířská, tak myšlenková, jsem nalezl v romantické vědě a realistickém malířství devatenáctého století, především ve sféře přírodovědecky-estetického přístupu Johna Ruskina.